Jára Cimrman čistící, monitorující
Ke vzniku divize čištění a kontrola potrubí nás přiměla sama zapomenutá myšlenka génia Járy da Cimrmana. Jako správce Dymokurského cukrovaru řešil nespočet problémů, kdy jeden z nich a pro naši divizi zásadní nás upoutal a hodláme ho dále rozvíjet.
Svazek s technologickým nápadem na vyřešení tohoto problému se našel v šanonu se štítkem „Melasa – výdej“ hned za neporušeným rukopisem dosud poslední objevené mistrovo hry České nebe.
Onen problém je – ucpaný odpad – v C.K. mocnářství používaný výraz: „Schlechte-Trompete“. Daný jev mistr rozdělil na tři druhy a ke každému zvolil jiný způsob zásahu. Tzv. „čichačkou“ (čichová zkouška) odhalil, jakého původu špunt v potrubí je. Jednoduchý, ale důmyslný systém péra a hadičky jenž byl zaveden až k neprůchodnému místu potrubí a pouhým přičichnutím k volnému konci Jára bleskurychle identifikoval, jestli jde o biologický, živočišný anebo nevonný, tedy nerostný materiál. Největším problémem se jevil živočišný materiál. Právě ten napadal odpadní potrubí z varnic. Přepad z varnic, kdy šlo o velice nasládlou tekutinu, velmi přitahoval krysy. Ty se v odpadních stokách na svých „Zucker“ festivalech doslova zašlapaly do potrubí.
Mistr až po sérii neúspěšných misích došel k závěru, že nad přírodou, vždy zvítězí jen příroda.
Ne náhodou, dnes zlidověné „mám brouka v hlavě“ vzešlo z mistrovo geniality. Malý, ale pracovitý tvor, tak změnil celý svět instalatérství.
Na ucpávku z krys Cimrman vysílal armádu Phosphuga atrata (mrchožrout černý) a na ucpávku biologického původu (nejčastěji bývalo ucpané potrubí pod šatnami dělníků) tak využil kolonii Geotrupes stercorosus (chrobák lesní neboli hovnivál), který krásně a systematicky celé potrubí „vykuličkoval“ a ještě využil pro svou potřebu. Ale ani na odpad nerostného původu neodolal. Tvor, co Cimrmana při jeho pokusech vypěstovat gigantickou řepu, jenž by jako jediný plod plnil vagóny cukrem a cukrovar by vyvedl z likvidace, doháněl k šílenství, nemusel do exilu. Ano, byl to krtek a mohl tak s úsměvem do potrubí.
Tam, kde „čichačka“ nestačila, přišel na řadu tzv. „průzkumný chroust“. Bohužel však pro Cimrmana, který neměl čas vymýšlet vymyšlené, montáž svého času jediné kamery v celém Rakousku-Uhersku nebyla úspěšná. Chroust buď nepřežil, nebo kameru neunesl. On i průměr potrubí, které by bývalo bylo zkamerovatelné, kolem jednoho metru v cukrovaru nebylo, a tak zkouška pozbývala na praktičnosti.
Ale
myšlenka zfilmovat a dokázat tak staviteli, majiteli, nebo
budoucímu údržbáři, kde začít a kam vypustit „hmyz“ – za
to poděkujme Járovi.
Na památku odkazu mistra Járy da Cimrmana.
